Hezké dobré ráno! Abychom tu neměli jen samé outfity, tak jsem si pro vás dneska připravila dříve velmi oblíbený post s knižními tipy. Jak jistě víte, čtu hodně, čtu ráda a vkus se mi během let měnil. Ale jedna láska zůstává stále stejná, a to moje fascinace detektivní tvorbou. Když jsem byla v pubertě, dokonce jsem si příběhy sama psala. Doteď si pamatuju moji románovou tvorbu, kde byl hlavní hrdina Eric Draven z Vrány – toho jsem platonicky milovala snad dva roky 🙂 Kdybych to četla teď, asi se smíchy neudržím, protože z toho naivita tryská všemi póry, co si tak matně pamatuju, když na mne ten fascikl vypadl při stěhování před pár lety. Ale ať se zbytečně nevykecávám, tak se do toho rovnou pustíme. Před nějakou dobou jsem propadla severským autorům a toto je opravdu menší část mé sbírky, jen abych vám ukázala od každého něco. Nebudu tu psát, o čem konkrétně knihy jsou, ale spíše můj subjektivní dojem a jaký ve mne zanechaly pocit. Protože proto čtu, kvůli tomu, co to se mnou udělá. Jsou knihy, které vás pohltí hned na první straně a pak se nemůžete zastavit a musíte číst, číst a číst. Pak jsou ty, u kterých to chvíli trvá, ale pak následuje verze jedna a už to jede. A taky jsou ty, které vás nechytnou a ty odkládáme. Můžu vás ujistit, že ani jedna z těch, které vám chci dnes trošku představit, nepatří do poslední kategorie.
Ani je nebudu dělit, řeknu vám jedno, kde na knížce vidíte severské jméno, běžte a kupte si ji. Ať už Nesbo a jeho dokonalý Harry Hole, kde jsem poslední díl série (Policie) přečetla za jedno odpoledne jedním dechem – ale stejně mám pocit, že to musí nějak pokračovat, kdo četl, tak ví, co mám na mysli. A nebo mrazivý Jussi Adler Olsen, jehož ukázka ze Vzkazu v lahvi, mne donutila se sebrat, sednout do auta a okamžitě si tu knihu koupit. Severské “detektivky” jsou úplně jiné, než cokoliv, co jsem do té doby četla. Ještě mi tu chybí “Lars Kepler” – mohu doporučit Hypnotizéra, Stalkera, Svědkyni ohně.
Další, co rozhodně stojí za zmínku a patří do druhé kategorie, tedy té, že jsem se dlouho nemohla začíst, je Kingův Talisman. Kinga miluju už od puberty, četla jsem myslím téměř všechno (před pár lety bych dala do ohně ruku za to, že všechno) co napsal a proto pro mne byl Talisman ze začátku zklamáním. Dostala jsem jej k Vánocům 2014 a přečetla až za rok, respektive, dostala se k tomu až za rok. A přečetla za tři dny. Není to až tak klasický King, na kterého jsem byla zvyklá, s jeho plíživou hrůzou a trošku mi vadily přeskoky z minulosti do současnosti a taky jsem se bála o Vlka, protože jakmile v sobě i člověk má část zvířete, v tu chvíli se okamžitě strachuju, že se mu něco stane. Blázen 🙂
A pokud máte rádi gangsterky, nemůžete si nechat ujít báječného Maria Puza a jeho Posledního kmotra. S klasickou kmotrovskou ságou s Corleoneovými to nemá nic společného, nijak to nenavazuje, pouze oprášil jednu či dvě sicilské rodinky s jejich horkou krví a usadil je do Hollywoodu a Las Vegas. Konkrétně tuhle knížku jsem loni v létě četla asi po páté.
Jaký druh literatury je nejbližší vám?
