#vicecasunacteni

Hezké dobré ráno! Abychom tu neměli jen samé outfity, tak jsem si pro vás dneska připravila dříve velmi oblíbený post s knižními tipy. Jak jistě víte, čtu hodně, čtu ráda a vkus se mi během let měnil. Ale jedna láska zůstává stále stejná, a to moje fascinace detektivní tvorbou. Když jsem byla v pubertě, dokonce jsem si příběhy sama psala. Doteď si pamatuju moji románovou tvorbu, kde byl hlavní hrdina Eric Draven z Vrány – toho jsem platonicky milovala snad dva roky 🙂 Kdybych to četla teď, asi se smíchy neudržím, protože z toho naivita tryská všemi póry, co si tak matně pamatuju, když na mne ten fascikl vypadl při stěhování před pár lety. Ale ať se zbytečně nevykecávám, tak se do toho rovnou pustíme. Před nějakou dobou jsem propadla severským autorům a toto je opravdu menší část mé sbírky, jen abych vám ukázala od každého něco. Nebudu tu psát, o čem konkrétně knihy jsou, ale spíše můj subjektivní dojem a jaký ve mne zanechaly pocit. Protože proto čtu, kvůli tomu, co to se mnou udělá. Jsou knihy, které vás pohltí hned na první straně a pak se nemůžete zastavit a musíte číst, číst a číst. Pak jsou ty, u kterých to chvíli trvá, ale pak následuje verze jedna a už to jede. A taky jsou ty, které vás nechytnou a ty odkládáme. Můžu vás ujistit, že ani jedna z těch, které vám chci dnes trošku představit, nepatří do poslední kategorie.

Ani je nebudu dělit, řeknu vám jedno, kde na knížce vidíte severské jméno, běžte a kupte si ji. Ať už Nesbo a jeho dokonalý Harry Hole, kde jsem poslední díl série (Policie) přečetla za jedno odpoledne jedním dechem – ale stejně mám pocit, že to musí nějak pokračovat, kdo četl, tak ví, co mám na mysli. A nebo mrazivý Jussi Adler Olsen, jehož ukázka ze Vzkazu v lahvi, mne donutila se sebrat, sednout do auta a okamžitě si tu knihu koupit. Severské “detektivky” jsou úplně jiné, než cokoliv, co jsem do té doby četla. Ještě mi tu chybí “Lars Kepler” – mohu doporučit Hypnotizéra, Stalkera, Svědkyni ohně.

Další, co rozhodně stojí za zmínku a patří do druhé kategorie, tedy té, že jsem se dlouho nemohla začíst, je Kingův Talisman. Kinga miluju už od puberty, četla jsem myslím téměř všechno (před pár lety bych dala do ohně ruku za to, že všechno) co napsal a proto pro mne byl Talisman ze začátku zklamáním. Dostala jsem jej k Vánocům 2014 a přečetla až za rok, respektive, dostala se k tomu až za rok. A přečetla za tři dny. Není to až tak klasický King, na kterého jsem byla zvyklá, s jeho plíživou hrůzou a trošku mi vadily přeskoky z minulosti do současnosti a taky jsem se bála o Vlka, protože jakmile v sobě i člověk má část zvířete, v tu chvíli se okamžitě strachuju, že se mu něco stane. Blázen 🙂

A pokud máte rádi gangsterky, nemůžete si nechat ujít báječného Maria Puza a jeho Posledního kmotra. S klasickou kmotrovskou ságou s Corleoneovými to nemá nic společného, nijak to nenavazuje, pouze oprášil jednu či dvě sicilské rodinky s jejich horkou krví a usadil je do Hollywoodu a Las Vegas. Konkrétně tuhle knížku jsem loni v létě četla asi po páté.

Jaký druh literatury je nejbližší vám?

DSC_8690 DSC_8691 DSC_8692 DSC_8693 DSC_8694 DSC_8696 DSC_8697 DSC_8698 DSC_8700 DSC_8701 DSC_8703 DSC_8704

25 Comments

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 15:54

      it´s perfect time 🙂

  1. Veronika Vaculíková
    16.3.2016 / 10:26

    Ahoj, tak toto je přesně článek pro mne 🙂 Severské detektivky miluju a musím s tebou souhlasit. U mě se druh četby taky vyvíjel, ale detektivky mi zůstaly. Můžu ještě velice doporučit sérii od Camilla Läckberg. Přeji hezký den a hodně pohodových chvil s knihami 🙂 Verča

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 10:29

      vidíš, na ni bych zapomněla 🙂 Moc se mi líbila Andelíčkářka 🙂
      Jsem ráda, že se článek líbí.

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 15:54

      thanks, Isabel 🙂

  2. Pettuuu
    16.3.2016 / 13:07

    Souhlas.. severske detektivky nemuzou zklamat 🙂 PS: Harry bude pokracovat 😉

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 13:37

      tak to se moc těším! 🙂

  3. Minnie
    16.3.2016 / 13:38

    Super tipy na čtení.
    Holeovky mám taky ráda.

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 15:54

      To jsem ráda, že jsem padla do vkusu 🙂

  4. 16.3.2016 / 13:59

    Take mne bavi ty severske, ale musim je mit na ctecce, protoze kniha je pro mne nepohodlna. Vim, ze lidi davaji prednost papiru. Ctu v posteli a pak mne boli ruce, se cteckou ne a muzu se prevalovat svobodne z boku na bok :-)))

    • Shoesmaniac
      16.3.2016 / 15:54

      nad čtečkou taky přemýšlím, ale pořád se bráním a držím si to klasické čichání ke stránkám – to mám totiž na tom prvotním pocitu nejradši 😀

  5. 16.3.2016 / 18:42

    Miluji detektivky ♥ jednou za čas si vždy řeknu, že bych mohla vyzkoušet něco jiného, ale nakonec přelouskam jednu knihu a pak se zase vrátím zpět k detektivním příběhům 😉
    A Lars Kepler je topka – hlavně teda Stalker mě dostal:)

    • Shoesmaniac
      17.3.2016 / 6:30

      přesně! Mám pár románů, co mi nakoupí vždycky babička, ty přečtu jednou, ale nebaví mne to 🙂 Stalker byl bezkonkurenční 🙂

  6. 16.3.2016 / 19:30

    Hi dear
    Great, love those books!!
    My fav moment of the day
    xoxo

    • Shoesmaniac
      17.3.2016 / 6:33

      thanks, dear 🙂

  7. Veronika
    16.3.2016 / 20:44

    Luci to jsou super tipy, mám radost, hned se nechám inspirovat. Taky jsem se čtečce dlouha bránila, ale teď ji oceňuji, je to pohodlné a konečně netahám na dovolenou pět knih najednou 😀 Když si knihy kupuješ, co s nimi děláš, až přečteš, vše si necháváš nebo vyhazuješ?

    • Shoesmaniac
      17.3.2016 / 6:33

      vždycky nechávám, nikdy jsem nevyhodila knížku, ani salátové vydání 😀 mám k nim citový vztah 🙂
      akorát zatím nemám nějak velkou knihovnu, což se letos změní, tak mám doma jen ty nejmilejší a zbytek je stále u rodičů – je mi líto mít knížky v krabicích, a u nich je místa dost 🙂

  8. Patricie Rose
    19.3.2016 / 11:11

    Detektivky vůbec nečtu, možná chyba a možná, že se k tomu dopracuji časem.
    Zatím mě baví spíš romány typu Twilight sága, 50 odstínů šedi apod., i když vím, že pro mnohé je to odpad, ale řídím se podle sebe. 🙂
    A pak mám moc ráda autobiografické příběhy typu My děti ze stanice ZOO, Andělé v mých vlasech, Dítě džungle. To jsou 3 knihy, které mi utkvěly hluboko v paměti, ale je jich samozřejmě mnohem víc.
    Takže společný žánr ve čtení zřejmě nemáme, ale obecně také moc ráda čtu. Je to pro mě forma odpočinku, i když pravda, pokud se do knihy opravdu začtu, jsem akorát na nervy, když nemám čas pokračovat. 🙂
    Btw. knihu Policie jsi přečetla za jedno odpoledne? Koukám na fotku a DOBŘE TY. 😀

    • Patricie Rose
      19.3.2016 / 11:13

      Ještě bych zapomněla, Můj život s Elvisem od Priscilly, ta kniha mě taky dostala. 🙂

      • Shoesmaniac
        20.3.2016 / 7:30

        My děti ze stanice Zoo mne tenkrát slušně rozsekaly. Na podobné téma jsem četla i Memento od Radka Johna, četla jsi?
        Jinak jo, jedno odpoledne 😀 To bylo totiž přesně to, co jsem psala, že zapadá do první kategorie, sedneš a jedeš 😀

        • Patricie Rose
          20.3.2016 / 21:08

          Memento jsem četla taky. 🙂
          Jinak pokud tě kniha My děti ze stanice ZOO “rozsekala,” před dvěma lety vydala Christiane F. druhou knihu s názvem Můj druhý život. Vůbec jsem o tom nevěděla, narazila jsem na ni náhodou. Už ji mám doma, ale teprve se na ní chystám.

  9. Bari
    20.3.2016 / 11:52

    Zaujímavé 🙂 ja som naozaj niekedy milovala knihy, no teraz už na ne bohužiaľ nemám tak veľa času ako pred tým. Kiežby som mohla čítať toľko ako ty 🙂

    Bari Bircak

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *